Mainská mývalí kočka je plemeno pocházející z Ameriky ze státu Maine, proto „mainská“. Její povaha je velmi přátelská a klidná, miluje všechny členy rodiny a neustále sleduje dění v domácnosti, ví o každém vašem pohybu. Ráda si hraje a když se jí věnujete, naučíte jí i některé povely. Naše Fáťa umí aportovat, dávat pacičku nebo ke mně a sedni. Pro kočičku je to i hra a je dobré ji vždy odměnit pamlskem. Pokud kočka nechce, nenuťte ji k žádným povelům, přijde, až ona sama bude chtít!
Pro svůj velký vzrůst nazývána kočičím obrem. Samci mohou mít v dospělosti až 12kg, samice okolo 7kg. Srst je polodlouhosrstá, hodně výrazný je její ocas, který připomíná ocas medvídka mývala, proto „mývalí“ kočka.
Historie koček: Lidé byli fascinováni kočkami již před tisíci lety. V Sakkáře nedaleko Káhiry se při vykopávkách našly mumie koček staré až 6000let, obr. vpravo. Přízeň Egypťanů byla ke kočkám významná, ztvárňovali je v podobě pozlacených sošek, ale i malbami na stěnách či různých předmětech nebo amuletech, které byly nalezeny společně s mumifikovanými těly kočiček. Řada egyptských božstev byla vyřezávána a zobrazována s hlavami, které měly podobu kočky. Mezi ně patří např. Sekhmet ( Moc ), Mafdet ( Spravedlnost ) a Bastet ( Plodnost ). v Knize mrtvých je kočka podrobně popisována jako průvodkyně starověkého boha slunce Ra.
Podle nedávných výzkumů žily kočky s lidmi v oblasti Mezopotámie, Turecka a Kypru o tisíce let dříve než v Egyptě. Důkazy nasvědčují tomu, že k domestikaci koček na Blízkém východě došlo před více než 10 000 lety, a tato zvířata uctívalo i mnoho z tamních náboženství. Proto je podle vědců právě Blízký východ považován za pravlast domácích koček. Tomu nasvědčuje i fakt, že typické skvrnité či „mourovaté“ zbarvení srsti, které často vídáme u domácích koček, se poprvé objevuje v Turecku během 14. století.
Kde nás najdete
Litice č.ev. 2483
321 00 Plzeň
CZECH REPUBLIC